Audio průvodceKostel svatého Antonína Paduánského

Kostel svatého Antonína z Padovy, největší katolický chrám v Istanbulu, stojí přímo na rušné ulici Istiklal ve čtvrti Beyoğlu. Za elegantní klenutou bránou se tyčí výrazné červené cihlové průčelí kostela, který je lehce odsazen od živého proudu chodců. Po vstupu do areálu čeká návštěvníky klidný dvůr lemovaný shodnými cihlovými domy s neogotickými prvky, jež ladí s architektonickým stylem samotného kostela.

FURKAN BARLAS

Kořeny svatého Antonína sahají téměř osm století zpět, kdy do tehdejší Konstantinopole přišli františkánští mniši. První významný katolický chrám této oblasti vznikl ve čtvrti Galata ve dvacátých letech čtrnáctého století a byl zasvěcen svatému Antonínu z Padovy. Po staletích existence a několika ničivých požárech si převážně italsko-francouzská katolická komunita postavila v Beyoğlu nový kostel na počátku osmnáctého století. Ani ten však dlouho nevydržel – přišla o něj požár a později, na počátku dvacátého století, byl kvůli modernizaci města a výstavbě tramvajových tratí nahrazen současnou stavbou.

Eren kang

Současná výrazná budova byla dokončena před více než jedním stoletím, v roce tisíc devět set dvanáct, podle návrhu architekta Giulia Mongeriho, jenž patřil k pestré italské komunitě v Istanbulu. Kostel nese typický neogotický styl s benátskými prvky: špičatými oblouky, vitrážovými růžicemi, masivními červenými cihlovými stěnami a bohatě zdobenými mozaikami. Půdorys ve tvaru latinského kříže měří na šířku téměř dvacet metrů a na délku přes šedesát metrů, takže pohled návštěvníka směřuje až ke svatyni s jasně zářícími freskami a vysokými okny, do nichž proudí světlo. Před kostelem stojí socha na památku papeže Jana dvacátého třetího, který zde často sloužil, když působil v Istanbulu před svým zvolením papežem.

Cihan Kacar

V prostorném vnitřku se scházejí věřící rozličných národností – italští, polští, turečtí i anglicky mluvící obyvatelé a hosté. Všichni jsou srdečně přijímáni františkány. Každý týden se zde konají mše v několika jazycích, což odráží jak historii tohoto chrámu, tak multikulturní povahu samotného Istanbulu. Chodby zdobí pestré mozaiky i sochy světců; během svátečních dnů prostor naplňuje hudba a šepot modliteb, které se nesou pod klenutým stropem.

Během staletí zažil svatý Antonín požáry, přesuny, změny hranic i generace věřících. Zůstává nejen místem modlitby a ztišení, ale také významnou dominantou města a setkávacím bodem symbolicky propojujícím v Istanbulu Východ se Západem.

Kostel, v němž se snoubí dějiny, umění a živé společenství, stále inspiruje návštěvníky příběhem mnoha tváří tohoto města a zůstává otevřen jen pár kroků od ruchu hlavní třídy.