Audio průvodceGalatský most
Galata Köprüsü
Rušný most přes Zlatý roh s chodníky pro pěší a pouličními prodejci a spodní částí plnou kaváren.
Když přecházíte vody istanbulského Zlatého rohu po Galatském mostě, nejde jen o obyčejný přesun mezi starým a novým městem. Most dlouhý téměř půl kilometru spojuje historické srdce Istanbulu, čtvrť Eminönü, s pulzujícím Karaköy, kde ruch města neutichá ve dne ani v noci. Dnes most nabízí chodníky pro pěší, pruhy pro auta i tramvaje a pod jeho konstrukcí se táhnou řady živých kaváren a rybích restaurací, kde se vůně čerstvých mořských plodů mísí se slaným vzduchem.
Příběh mostu začíná před více než jedním a půl tisíci lety, kdy se první zmínky o jeho předchůdci objevují za vlády císaře Justiniána v šestém století. Později, v době dobytí Istanbulu v polovině patnáctého století, postavili osmanští vojáci provizorní most z lodí spojených vedle sebe, aby jejich armády mohly překonat vodu. Sny o trvalém spojení však přetrvávaly – dokonce byly chvíle, kdy se do plánů zapojily dvě z největších uměleckých osobností světa. Italský génius Leonardo da Vinci navrhl na tomto místě v raném šestnáctém století velkolepý jednoklenbový most, jehož návrh však nebyl nikdy přijat. Michelangelo byl také osloven, ale projektu se nakonec nevěnoval.
Až v polovině devatenáctého století vznikl první dřevěný Galatský most a postupně jej vystřídalo několik dalších podle toho, jak se město rozrůstalo a měnilo. Každý most odpovídal své době: dřevěné konstrukce byly nahrazeny plovoucími stavbami a nakonec i moderním zvedacím typem, jehož střední, osmdesátimetrová část se dokáže otevřít a propustit lodě. Na konci devatenáctého století se z mostu stal symbol města, který ožíval v románech, na plátnech malířů i ve filmu.
Galatský most byl vždy součástí každodenního života místních. Lidé po něm chodili za obchodem, do práce i za modlitbou, zatímco mezi davem procházeli pouliční prodavači s pečivem simit i s opékanými kaštany. V kavárnách a restauracích pod mostem vás pozvou na čaj i čerstvě grilované ryby a stoly jsou tu plné přátel i rodin. Podle jedné z legend zde dokonce vznikl název karetní hry bridge – britští vojáci si tu po přechodu mostu u kávy rádi zahráli karty.
Kdysi se za přechod mostu vybíralo mýtné – pěšky, na koni i v kočáře – poslední poplatky však byly zrušeny na počátku třicátých let dvacátého století. Dnes tu duní tramvaje, auta sviští a lidé se procházejí v každou denní i noční hodinu. Galatský most je silný symbol: spojuje staré s novým, východ se západem, tradici s moderní kulturou. Jeho atmosféra je cítit dodnes – na zábradlí stojí rybáři, umělci a spisovatelé zde hledají inspiraci a návštěvníci z celého světa se stávají součástí istanbulského příběhu právě tady, kde se potkávají dva břehy města.