Audio průvodceBüyükada

Büyükada, což v překladu znamená „Velký ostrov“, leží jen kousek trajektem od Istanbulu, zalitá jemným světlem Marmarského moře. Její příběh sahá hluboko do minulosti a je propleten krásou, vyhnanstvím i proměnami. Řekové ji nazývali Prinkipos, tedy „Princ“, a staří autoři o ní psali jako o Pityusse, ostrovu porostlém borovicemi. Měnila svá jména podle toho, jak se proměňovala její podoba – od lesního útočiště až po scénu císařství.

Abdullah Al mohamed

Za byzantské éry zde vyrůstaly honosné kláštery a zároveň sem byli posíláni do vyhnanství političtí soupeři i členové císařského rodu, daleko od intrik velkoměsta. Za vlády Osmanů byla Büyükada tichým koutem, jehož břehy obývali rybáři. Až když se na konci devatenáctého století objevily parníky, začal ostrov lákat istanbulskou smetánku ke stavbě zdobených vil a letních sídel. Dnes jsou historické dřevěné domy, zahalené květy bugenvilejí, neodmyslitelnou součástí ostrovní atmosféry.

ach ben jemia

Náboženství vneslo do života Büyükady další rozměr. Na vrcholu kopce stojí řecký pravoslavný klášter svatého Jiří, založený téměř před tisíci lety, kam na jaře putují davy poutníků – křesťané i muslimové stoupají po strmé lesní pěšině s modlitbami a přáními. Nedaleko se vypíná mešita Hamidiye s architekturou inspirovanou Západem, postavená osmanským sultánem. Velkolepou kapitolu tvořil také kdysi největší dřevěný sirotčinec na světě, impozantní a dnes už opuštěný, jehož historie nese stopy řecké, arménské, židovské i turecké komunity.

Současní návštěvníci poznávají Büyükadu ze sedla jízdního kola nebo v tichých elektrovozících, aby zdejší ulice zůstaly klidné. Do roku dva tisíce dvacet tu ještě jezdily koňské povozy, jejichž éru ukončily obavy o pohodu zvířat. Přístav žije ruchem přívozů z obou břehů Istanbulu, zvlášť v teplých měsících, kdy počet lidí prudce narůstá a písečné pláže zaplňují milovníci slunce.

Büyükada byla často útočištěm slavných osobností. Vyhnaný ruský vůdce Lev Trockij tu psal své knihy v poklidné vile ve třicátých letech dvacátého století. Spisovatelé, umělci, diplomaté i politici zde mezi borovicemi a jemným mořským vánkem nacházeli klid a inspiraci.

Ostrov v každém ročním období odhaluje svou pravou tvář: svahy porostlé hustými borovými lesy a nízkými keři, štíhlé cypřiše sahající až do blankytného nebe. Na jaře rozkvétají pobřeží růžové květy cicimek. V Muzeu Princových ostrovů jsou uchovány artefakty včetně zlatých mincí z doby otce Alexandra Velikého, připomínající hluboké kořeny tohoto místa.

Příběh Büyükady inspiroval nesčetné množství cestovatelů a spisovatelů. Popisují ji jako svět vzdálený hluku města – ostrov, kde se prolínají vzpomínky a přírodní půvab. Ať už se touláte úzkými cestičkami, zastavíte se u tichého kláštera nebo si vychutnáte čaj pod starými stromy, pocítíte proud dávné historie i pestré kultury, které tento výjimečný ostrov stále utvářejí.